- program:
Ústavním úkolem každého senátora je především dohlížet na legislativu. Nemá co jiného slibovat, neboť jeho výkonné pravomoci v podstatě žádné nejsou.
Při svém prvním působení v senátu v letech 2002-2008 jsem se zabýval především otázkami souvisejícími s působností obcí. Zabýval jsem se tehdy např. zákonem o odpadech, kde jsme navrhovali zákaz výkupu železa ve výkupnách od fyzických osob. Vedly mě k tomu stále rozšířené případy krádeží litinových krytů kanalizace. Bohužel náš návrh tehdy vládnoucí ODS odmítla.
Dnes je jednoznačně jasné, co by mělo být rolí každého senátora z našeho regionu. Je nutné opravovat náš sociální systém. To určitě neznamená sebrat peníze potřebným, zrušit dávky či omezit pomoc státu. Jde o to jinak nastavit pravidla. Cílem dobrého sociálního systému libovolného státu by mělo být, aby pomoc státu vedla k motivaci samostatně se snažit a postavit se na vlastní nohy.
Mou rolí bude především dokumentovat a upozorňovat v pražských institucích na špatné příklady legislativních zmetků, které vznikly v sociální oblasti. Je jich celá řada, neboť problémy chudých lidí řeší Ministerstvo práce a sociálních věcí (dávky, podpory, důchody), Ministerstvo pro místní rozvoj (bydlení), Ministerstvo zdravotnictví (hygienické normy), Ministerstvo školství (šance na vzdělávání pro každého), Ministerstvo vnitra (přestupky, nefunkční registr obyvatel), Ministerstvo spravedlnosti (vymahatelnost práva i pro chudé lidi). Nemyslím si, že jednotlivá ministerstva fungují ve svých návrzích koordinovaně a se znalostí praxe v chudých regionech. Díky tomu je možné, aby lidé podporováni dávkami zanedbávali vzdělání svých vlastních dětí, bydleli v nevyhovujících hygienických podmínkách a páchali přestupky bez možnosti účinného trestu.
Pokud budu zvolen, moje kancelář se bude tomuto problému věnovat, dokumentovat legislativní zmetky a navrhovat „motivační“ řešení. V dnešní době není problém takovou práci i ukazovat lidem a konzultovat s nimi návrhy řešení.