Když se na mne obrátila strana NE-Bruselu, neboť jsem v roce 2009 zastupoval senátory před Ústavním soudem v řízení o Lisabonské smlouvě, abych s jejich podporou kandidoval, přijal jsem.
Pocházím totiž z Ústí nad Labem, kam jsem se před čtyřmi roky pracovně vrátil, a není mi lhostejné, že se nejenom v našem pohraničí cítíme jako podnájemníci ve vlastním domě !
Vždyť i primátoři s tím nic nezmůžou a posílají poníženou supliku do Prahy! Aby nám Parlament svými zákony pomohl s vysokou nezaměstnaností a s pořádkem. Jak si posteskl jeden z nich, zároveň senátor, inicioval návrh zákona proti zlodějům kovů. Bezvýsledně, bylo to v rozporu s Listinou.
Proč ?
Vždyť několik z nich jsou zároveň členy Parlamentu. Tak komu to posílají, kdo jim to v Parlamentu neschválil ?
Abychom se dočkali skutečného řešení, museli by nejdříve upravit tzv. „ústavní pořádek“, jehož součástí je Listina.
Ta zaručuje mnoho práv a svobod, ale jak sami víte, nejrůznější paraziti je cynicky zneužívají.
Listina platí od r.1991, preambuli ústavy nenapsal ústavní právník, ale Václav Havel, a dosud se nikdo nepokusil toto faktické ústavní provizorium vylepšit.
Listina mnohdy dává více práv zločincům, než jejich obětem, pamatuje na sociálně slabé, ale často nespravedlivě. To znáte sami. Kdo sehnal práci na tom často není lépe, než ten, kdo si nanejvýš dojde pro podporu.
Státy a jejich ústavy studuji „teprve čtyřicet let“, už jsem o tom nemálo napsal.
Problém vzniknul, když se na počátku devadesátých let opustila zásada, že není práva bez povinnosti!
A nebylo opuštěno pouze toto.
Listina má dosud platný vzor, Všeobecnou deklaraci lidských práv (OSN), ale na rozdíl od ní neobsahuje klíčové sociální právo, právo na práci!
Kdyby ho obsahovala, musel by se stát postarat, aby pro každého práceschopného občana byla k mání slušně placená práce.
Namísto vynakládání nemalých částek na podpory by přímo zřizoval pracovní místa pro každého práceschopného. Není problém přijít na to, jak.
Listina by nepřipouštěla, aby podpora příslušela těm práceschopným, kteří odmítnou státem nabízenou práci, a neprokáží legální zdroj úhrady životních nákladů.
To není nic nového pod sluncem. Kdo přiletí např. do USA, musí prokázat, že má dostatečnou částku na každý den pobytu, jinak letí zpět.
Kdo by odmítnul práci a zároveň neprokázal legální zdroj úhrady životních nákladů, byla by po něm vymáhána platba příspěvku na sociální a zdravotní pojištění a třeba i určitý daňový paušál.
Efekt ústavně garantovaného práva na práci by spočíval i v tom, že by se na osm hodin denně přesunuli na různá pracoviště spoluobčané i z řady problémových lokalit.
Kde by se pod vedením svých vedoucích přizpůsobili nejenom pracovním návykům, ale i pravidlům soužití s jinými. Noční klid by potom využívali k načerpání sil, nikoli k obtěžování okolí.
Dotklo by se to i problému prostituce, s miliardovým daňovým únikem a dalších forem sociálního parazitizmu.
Motto mého programu je „práce a pořádek“.
Už slyším, jak se mi smějí ti, kteří po roce 1990 vypustili z ústavy právo na práci, neboť by jí to „zaplevelilo“. A místo toho předhodili osudy všech lidí „tajemné ruce trhu.“
Že je to prý v zájmu svobody.
Ale svobody pro koho ?
Na příklad pro spekulanty, kteří v lepších lokalitách skoupí obsazené činžáky a jejich nájemníky přesídlí do pohraničí, kde ani pro starousedlíky není dostatek práce, a zakládají z nich ghetta nepřizpůsobivých ?
Ani nežasnu, že se mezi výše zmíněnými primátory najdou i zasloužilí členové strany, která v posledních dvaceti letech toto pojetí svobody lidem vnutila.
A žel i opozice, která v podstatě jen pilně usiluje se s nimi ve volbách vystřídat a o znovuzavedení práva na práci se efektivně nezajímá.
Upozornil jsem vás jen na jeden z nedostatků Listiny.
Aby došlo ke změnám, které tak naléhavě potřebujeme, musí se změnit ono přes dvacet let trvající ústavní provizorium, jehož součástí je Listina.
Taková náprava je v kompetenci ústavodárného sboru, jehož součástí je Senát.
Pokud bych mohl jako ústavní právník v tomto právotvorném sboru působit, po vzoru římského senátora – jmenoval se Kato – bych v něm neustále připomínal, že je nutné zničit nikoli Kartágo.
Ale nahradit nepříliš účinné ústavní provizorium kvalitní ústavou, jež nám poskytne účinnou oporu jak ke zlepšení života, tak i proti těm, kteří z nás dělají podnájemníky ve vlastní zemi.
Ať jsou z Bruselu, nebo z nějakých landsmanšaftů !
